Mišáčkovi.cz

O dětech s patáliemi, které ne každý chápe

Když něco velkého končí, aby něco většího mohlo začít...

Je to tak... Kluci skončili dnes ve školce a od září jdou do první třídy. Nemůžu říct, že by to byla cesta zrovna hladká, ale díky pár lidem byla rozhodně o dost snazší. Správně mám na mysli naše paní učitelky Martinu, Katku a naši asistentku Janu. Před nástupem do školky jsem četla o tom, jak jsou tyto děti odstrkovány nejen dětmi ale i samotnými učiteli, kteří děti často nabádají, aby se s tím "zlobivým" Pepíčkem nebavily. Pepíčkovi se dá stoleček na stranu, aby neměl špatný vliv na ostatní. Nikdy nemůže na výlet a na besídkách raději ani nebývá. Asistent je nepřítel učitele a ohrožuje jeho autoritu a vidí mu moc pod prsty. Tohoto přístupu jsem se děsila a vlastně děsím do dnes, když čtu co se ve školkách a školách stále děje, je tu ale jedno velké ALE!

Počítejte se mnou... 1 školka, 1 třída 3 učitelky, 25 dětí s rodiči a další personál ve školce... Ti všichni mohou za to, že jsou velkou výjimkou a měli by být někde uváděni jako dokonalý příklad integrace dětí s potížemi do předškolních zařízení.

Nikdy nezapomenu na první třídní schůzku, když kluci nastoupili do třídy. Paní učitelka Martina si stoupla před třídu a všem sdělila co dvojčatům je a proč vlastně potřebují asistenci, načež to zakončila úsměvnými historkami, kterak za prvních 14 dní prověřili bezpečnost jejich třídy. Tehdy museli přestěhovat pití na vyšší místa, odmontovat kohoutky od sprch a další drobnosti, které by je nejspíš ani nenapadly. Rodiče se tím bavili a vše vzali s pochopením a úsměvem. 

Paní učitelky i asistentka se hodně zajímaly, jezdily na školení, půjčovaly si různé publikace, jezdily se dívat i do jiných školek, kde tyto děti také integrují. Udělaly maximum, aby pochopily o co, v případě ADHD, vývojové dysfázie a věcí kolem, jde.

Postupem času jsme se propracovali od dětí prchajících do třídy v botech a ze třídy v papučích až na hřiště, po slušné přezutí v šatně, převléknutí, pozdravení se s učitelkami a dětmi. Myslím, že první rok byl nejnáročnější pro všechny. Paní učitelky se musely učit novému přístupu a společně s naší asistentkou Janou musely vymyslet jak zapojit 23 dětí do toho co by se měli naučit dvě děti s ADHD a vývojovou dysfázií a naopak jak zapojit tyto dvě děti do toho co se musí naučit dalších 23 dětí. A ono jim to šlo a šlo jim to skvěle. Já, ale neměla v té době obavu jen o naše děti, ale měla jsem strach také z toho jak si sednou děti, paní učitelky a asistentka. Mé obavy se rozplynuly, když jsem je viděla všechny tři se spolu normálně bavit a užívat si akce pro děti. 

Přestože by si při besídkách apod. mohly říct, že to stejně nedají, zapojily je do každé besídky v podstatě beze slov, ale tak významně, že si kluci připadali důležití. Jednou hrál František vlka co kolem obchází, potom zase Peťa mravence, nebo oba hráli na besídkových zprávách z cirkusu, siláky se "100 kg" závažím.  Strašně si to nacvičování užívali a byli na sebe pyšní. Viděla jsem jak spadl kámen asistentce Janě ze srdce a jak měla na krajíčku, když zvládli první velkou besídku. Mohla jsem v průběhu let pozorovat jak se při divadlech postupně posunují ze zadních řad, pod dozorem Jany, posunují více mezi děti a dál od ní. Stejně tak jsem mohla v šatně slyšet tatínka, který vysvětloval chlapečkovi, že kluci nejsou zlobiví, protože by chtěli, ale protože jsou nemocní, takže vlastně zlobiví nejsou. Možná drobnosti, ale pro mámu dětí, které jsou jiné a nejspíš vždy trochu jiné budou, jsou tyto drobnosti strašně moc.

Přestože zde stále jsou nějaká formální omezení v přístupu školka, asistent, rodič, nemělo to žádný dopad na to jak se s dětmi zacházelo a jaký k nim měly všechny zaměstnankyně naší školky přístup. Nechávaly je chystat příbory, když nezvládali kluci nějakou jejich činnost ve třídě, nebo s nimi chodili na zahradu, zatímco ostatní nacvičovali chození na procházku ve třídě a s nimi se to nacvičovalo zvlášť. Vždy se našla alternativa a vždy se našel způsob jak je postupně do všeho zapojit.

Naše paní učitelky teď budou mít nové děti, zase ty nejmenší a budou začínat od začátku, ale věřím, že se zkušenostmi, které jim pomohou, když se v jejich třídě objeví "tak trochu jiné" dítě. 

Naše paní asistentka Jana si doplnila vzdělání, aby mohla být také učitelkou a já vím, že pokud se najde dítě, které je jiné najde si právě její třídu a bude se mít tak dobře, jako se měli naši kluci. 

A tak jak se zavřely, po velkém a slzavém loučení, dveře naší školky, zavřela se i jistá kapitola našich životů Všichni jsme se někam posunuli a mě nezbývá než doufat, že ten další krok, budu na konci hodnotit stejně pozitivně.

Velké Dík patří Janě, Martině a Katce. Samozřejmě i všem dalším, kteří se na tom podíleli. Věřím, že takové zkušenosti budu číst v budoucnu od jiných maminek a budu s hrdostí vzpomínat jak to zvládly Naše paní učitelky.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
#3 cialis online 2018-01-23 11:39
Wow, fantastic blog layout! How long have you been blogging
for? you make blogging look easy. The overall look of your web site is wonderful, as well as the content!


Here is my weblog; cialis
online: http://costofcial.com
Citovat
 
 
#2 Michaela 2015-07-01 16:58
Martino děkuji za názor. Záleží na dítěti a je to strašně individuální. Ovšem pokud na to to dítě má, rodiče mají zájem o to, aby chodilo do normální školky a spolupracují a stejně tak má zájem i to zařízení, tak je to zvládnutelné. My máme oficiální diagnozy těžká forma ADHD, vývojová dysfázie se zasažením obou složek, autistické rysy, LMR (testově do ní spadají, ale všichni se přiklání, že je to tím, že nejsou schopni přes silnou ADHD a narušenou složku porozumění udělat všechny složky testu). Já jen píši, že pokud je ten zájem na obou stranách a je tam ta spolupráce, tak to prostě jde. Pokud nechce jedna strana, tak je to pro to dítě vždycky spíše zátěž. Netvrdím že děti se silnějšími diagnozami se za každou cenu musí integrovat, ale to už je na rodičích. My potřebovali a měli jsme doporučeno od psychologa, neurologa i SPC aby chodili mezi normální zdravé děti a přebírali jejich vzorce chování, jednání a dalších úkonů, které od nás jako rodičů, nechtěli přebírat. Tam to fungovalo skvěle. Toto mělo dát trochu naděje těm maminkám, které o to opravdu stojí a chtějí aby jejich dítě s podobnými diagnozami mělo šanci začlenit se do kolektivu v běžné MŠ. Přeji hezký den. Míša
Citovat
 
 
#1 Martina 2015-07-01 07:02
Dobrý den, reaguji na Váš článek ohledně integrace dětí s ADHD - velice pěkné. Byla bych ovšem opatrná v tvrzení, že integrace (dnes jde spíše o inkluzi) je super a všude se povede když se chce. Vzhledem k méme dlouholetému působení ve škole pro děti s LMP (lehke mentální postižení), vidím věc jinak. Integrujme děti s různými typy postižení, ALE děti s LMP rozhodně NE! Vidím to já, ale i další spousty spec. pedagogů, kteří s těmito dětmi dlouhodobě pracují. V otázce inteleku opravdu nemůže děti srovnávat a nechávat je společně. Chtěla jsem jen přispět, možná odlišným názorem, ale považuji za důležité i tento, nepopulární názor, šířit. Děkuji a Vašim dětem přeji hodně zdaru při zvládání školních povinností. Martina
Citovat
 

Napsali o nás:

Jsou úžasní, jen nemají ten svět k sobě uspořádaný jak by potřebovali.

Fotky

430038_366669500019534_612567395_n.jpg

Moje práce :)

Komentáře

  • cheap cialis
    Good day! Would you mind if I share your blog with my zynga group? There's a lot of folks that I think ...
     
  • cialis online
    Wow, fantastic blog layout! How long have you been blogging for? you make blogging look easy. The ...
     
  • best decaptcha
    Hi it'ѕ me, Iam also visiting this web site on a regular basis, tһis web page is truly nice and ...
     
  • decaptcher
    Link exchange is nothing else һowever it is ony placing the other person's blog link οn your рage at ...
     
  • Humancoder
    Grеetings! Vеry uѕeful advice ѡithin thiѕ article! It is the littⅼe ⅽhanges tһat willl make the most ...

přihlášení

Napište nám

captcha
Nahrát znovu

powered by fox contact


Design downloaded from Free Joomla Templates | Free Website Templates.